*lela*

I'd like to meet:

jednou vecer jsem si posadil Krásu na klín. A zdála se mi horka. a hanil jsem ji. Ozbrojil jsem se proti spravedlnosti. Utekl jsem. Ó carodejnice, bído, nenavisti, to vam jsem sveril svuj poklad! Dosáhl jsem toho, ze se ve mne zhroutila veskera lidska nadeje. Jako selma jsem skocil bezhlave po kazdé radosti, abych ji zardousil. Privolal jsem popravci, abych rozhryzal pazbu jejich pusek, nez zahynu. Privolal jsem pohromy, abych se udavil piskem a krvi. Zahuba mi byla bohem. Natahl jsem se do blata, osusil se na vzduchu zlocinu a pekne jsem si zahraval se silenstvim, Jaro mi prineslo priserny smich idiotanadhera nejvyssiho dobra casto vyzaruje z jednotlivych veci a tam, kde zari nejdokonaleji, okouzluje toho, kdo na ni hledi, podnecuje toho, kdo ji pozoruje, uchvacuje a zaujima toho, kdo se k ni priblizi, a nuti ho uctivat predevsim tuto nadheru jako bozstvo a usilovat jen o to,aby se vzdal vlastni puvodni prirozenosti a sam se stal onou nadherou. dukazem toho je, ze mu nestaci hledet na milovanou bytost a dotykat se ji, ale ze mnohdy zvola: tento clovek ma v sobe cosi co mne spaluje,aniz chapu po cem touzim. z toho je zjevne, ze dusi roznecuje bozsky jas planouci v krasnem cloveku jako v zrcadle, a ze bezdeky chycena jako na udici, je pozvednuta, az se stava bohem, avsak buh by byl,smim-li to tak rici, tuze nespravedlivy tyran,kdyby nam velel vykonat, co dokazat nikdy nemuzeme. on nam vsak nakazuje,abychom ho hledali kdyz svymi jiskrami roznecuje clovekovou touhu po nem. marsilino ficino