NUO

NUO, neboli Nuselský umelecký orchestr vznikl puvodne pro potrebu absolventského koncertu záka jazzového oddelení Jezkovy konzervatore, klávesisty a skladatele Jakuba Zitka v kvetnu 2002 (studoval skladbu pod vedením pianisty Karla Ruzicky). Z nekonecných nocních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak, a jak uniknout standardum a pokorné úcte k mrtvým jazzovým velikánum, vykrystalizoval nápad vytvorit vetsí orchestr, který by rozceril stojaté vody. Základem souboru byla kapela Muff saxofonisty Marcela Bárty (v níz Zitko nedlouho predtím nahradil u Fender piana a varhan Beatu Hlavenkovou), s výjimkou postu bicích, za nimiz usedl Jakubuv kolega z nekdejsího kvarteta Peculiar, dnes velmi vytízený Milos Dvorácek. Po necelých dvou letech fungování a drobných obmenách sestavy natocilo NUO materiál pro album nazvané Multimusic Minibigband (2004).
Jakub Zitko mel odjakziva sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, pritahovaly ho netradicní formy a zvukové nezvyklosti. Co se týce vkusu, je stylove dosti "bezpartijní": Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók, Led Zeppelin. Postupem casu presel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pianu, zkoumá moznosti sampleru, zkousí ruzné efekty a hledá nové zvuky. Je zatím výhradním dodavatelem hudebního materiálu pro NUO, inspiraci hledá v tvorbe Vienna Art Orchestra, Mingus Bigbandu, a podle jeho slov bylo prímým popudem k práci na repertoáru NUO Scofieldovo album Quiet. Hudba NUO se v prubehu casu vyvíjí nepredvídatelným smerem díky vsem muzikantským osobnostem, které se v kapele sesly a nasmerovaly svoji tvurcí energii k jednomu cíli. "Na tvári kapely se svým prínosem výrazne podílejí vsichni hráci, zvuk se kroutí a promenuje podle momentálního rozpolození hudebníku, vibruje balkánskými pohrby i svatbami, detektivka z Harlemu mizí v príboji kubánské pláze." Zacátkem roku 2007 se Jakub rozhodl realizovat nové CD, které vyslo téhoz roku u labelu Amplion records pod názvem Dixie and The Gang. Rytmickou sekci (Milos Dvoracek a Jakub Vejnar) zde vystrídali Roman Vícha na bicí a Ales Slavík na basu. Vedle Jakuba Zitka se na albu skladatelsky podílí také Marcel Bárta, Jirí Simek, Jan Jirucha a Ivan Acher.
Skupina téz slavila velké ohlasy i na festivalových pódiích- napr. Jazz goes to town Hradec Králové, Jazz na ulici Plzen, Jazzfest Brno, Jazzjam Cheb, Boskovice...
Endless debates about what to play and how to play, how to escape from the repetitive jazz standards interpretation and the humble worhshiping of unattainable music idols, resulted in the idea to form a larger ensemble, which would stir up the Prague music scene. Its name sounds a bit mysterious: NUO. The explanation is simple, though: Nuselský (a district of Prague), Umelecký (art), Orchestr (orchestra). Jakub Zitko, the leader of NUO is, regarding his music taste, quite a "mugwump": Charles Mingus, Medeski, Martin and Wood, Béla Bartok, Led Zeppelin. Throughout his time he has moved from the piano to the Hammond organ and Fender Rhodes and he likes to explore the samplers and effects to create new sounds. He finds inpiration in the works of Vienna Art Orchestra, Mingus Bigband or John Scofield's Quiet album. The music of NUO has been developing into an unpedictable direction thanks to all the personalities in the band, who have focused their creative energy to one mutual goal. The result of the efforts of NUO members is ideal for all open-minded listeners able to perceive the blending of the genres without a benignant smile or arrogant mockery. Musicians from NUO have paid their dues, but they want to go further. They might get to these unexplored areas, but that is the path chosen by most of the current jazz visionaries.