Oldřich Janota

Neúnavný hledac neproslapaných cest, nezamenitelný zpevák a kytarista, básník a prílezitostne i britký fejetonista Oldrich Janota zacal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalsími hudebníky v prazské skupine Pentagram . Hledání nových výrazových mozností ho vedlo k zalození souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a pozdeji k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubosem Fidlerem (1981-84). V roce 1985 Janota opustil na cas hudební scénu úplne. Vrátil se tise, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Dolezala . Koncem 80. a pocátkem 90. let byl clenem improvizacních sdruzení Jiná rychlost casu a Spolecenství PAN a své první desky natocil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtecha Havlových . Od pocátku devadesátých let vystupuje Janota predevsím sólove s kytarou. .::..::. .::..::. .::..::. .::..::. ::.::..::..Jeho soucasný repertoár tvorí jak písne z pocátku osmdesátých let, tak predevsím nová, minimalistickými postupy a etnickou hudbou ovlivnená tvorba. Janota si slozitými cestami dosel k prostote v hudebním i slovním vyjadrování. Ríkejme tomu treba folkový minimalismus, ale pojmenovat a definovat neco tak krehkého a neuchopitelného je obtízné. Zahloubaný hlas Oldricha Janoty nás zavádí do velmi subtilního sveta predstav a pocitu, kde kazdé slovo má kouzelnou moc vyvolat dalsí asociace. "Nekdy dokáze clovek vnímat reku jako pramen i ústí zároven," ríká Oldrich Janota. "Sledovat její ubíhající tok, ale zároven ji cítit zastavenou jako reku-bytost ." Tak nejak napríklad vznikala písen Tanecnice. O neuchopitelnosti nevsedního Janotova muzikantství a jeho myslenkovém svete plném imaginace a zvlástních obrazu se píse tím nesnadneji, cím beznadejneji jim posluchac podlehne. A koho neosloví, tam je jakékoli dalsí presvedcování zbytecné.