KAREL KRYL
(12. dubna 1944, Kromeriz – 3. brezna 1994, Mnichov)
pisnickar, skladatel, textar, basnik, grafik, redaktor, keramik, newinar
„Jeho pisnicky jsou premyslive a rekl bych, ze textova cast prevazuje stranku hudebni. Pisnicka Pieta se na Houpacku dostala jiste pravem,“ napsal Ivan Stedry v Mladem svete v roce 1968. V rozhovoru, ktery tehdy poridil s mladym zpevakem, jenz bodoval na prednich prickach popularni rozhlasove hitparady Dvanact na houpacce, Karel Kryl jeste uvadel povolani keramik (vystudoval totiz bechynskou keramickou skolu), v rubrice zamestnani drive vyjmenoval: palic, kadrova rezerva v tovarne na zachodky, soukrome hospodarici zemedelec, osvetovy pracovnik, jako zvlastni znameni nabidl nahou kytaru pres rameno a plany do budoucna mel dalekosahle: koupit si kalhoty a kytaru.
Za rok v Mlade fronte uz byl skeptictejsi: „Nevim, co bude zitra…“A s vaznosti uprimnych petadvaceti let pronesl sve prani: „Chtel bych, aby moje pÃsne burcovaly, aby narazely do lidi, aby se stavaly neprijemnym budickem.“
Prvni interview by byla mohla vyznivat mladicky naivne, kdyby se nebyla odvijela v case kolem sovetske okupace a v jeste relativne svobodnem roce po nÃ. Karel Kryl uz tehdy premyslel „dospele“ a sdilel se svymi posluchaci starost o budoucnost. Natocil desku s nesmirne pusobivou „srpnovou“ pisni Bratricku, zavirej vratka, v niz vyjadril pocity velke casti ceskoslovenskeho publika. „Pocitil jsem, ze neni zdrave drzet hubu. To k nicemu nevede. Proto jsem zacal skladat, proto jsem zacal zpivat,“ rika v jinem rozhovoru z roku 1969.
V nem vypravi, jak „Bratricek spadl z nebe“. Jak sel 21. srpna v Jicine po ulici a videl dva male kluky. „Sedeli pred zahradkou, strapate hlavy meli polozené v dlanÃch a mluvili spolu. Bratrickove! Mluvili detsky proste, mluvili o svete dospelych, ktery vnikl do toho jejich opravdového ryziho sveta… Sel jsem a napadaly mne slova, verse, sel jsem a obklopovala mne melodie. Byla to divna atmosfera a z ni vznikla tahle pisnicka, vznikla za dve hodiny. Jeste tyz den jsem ji zpival na jicinskem namesti.“.
O dalsi rok pozdeji se rozhovor s „prednim ceskym zpevakem protestnich pisni“ odehraval uz v New Yorku a v titulku Americkych listu cerstvy exulant Karel Kryl sliboval: „Budu dale zpivat domovu!“
(prevzato z Lidovych Novin, 13. ledna 2007)